Fobia zine - Recenze TOM77 Přišel čas
05/05/2012
/
Martin Nosek
Tom77, bývalý zpěvák skupiny Nosympathy, se pustil do žánru, který není zrovna obvyklý a který nazývá folk-punk. Co si pod touto zdánlivě nesourodou kombinací představit? Inu přesně to, co folk a punk znamenají – tu se hraje jen na akustickou kytaru a k tomu zpívá neučesaným hlasem, tu se jede na punkovou notu s doprovodnou kapelou v zádech a k tomu se zpívá... neučesaným hlasem. Tom není žádný slavík, hlas se mu tu a tam zachvěje, občas i ujede, ale většinou zpívá naléhavým hlasem, který k osobně laděným textům docela pasuje. Dvanáct písniček na ploše dvaadvaceti minut značí, že jde o vcelku krátké záležitosti, které netrpí omíláním stejných motivů, takže ani nemají šanci začít posluchače nudit. Prakticky trvale ční nad muzikou zpěv, na nějaké instrumentální ekvilibristiky tady místo není, na druhou stranu jsou folkové skladby, kterých je na albu většina, vcelku jednoduché, o melodie se stará zpěv a na kytaru k tomu Tom brnká tak nějak dokola jedno a to samé. Občas je okoření ukulele, na stylové poměry netradiční to nástroj a třeba taková Prázdnou ulicí, která mimochodem lehce evokuje Znouzectnost, je díky ukulele mnohem zajímavější. Punkové skladby nemají daleko k hospodskému bigbítu, Toma v nich doprovázejí členové skupiny Houba a například A housle přestaly hrát je docela solidní vypalovačka. Ale hlavní síla tohoto materiálu je v textech – písničkáři, mezi které lze Toma zařadit, vždy kladli důraz na sdělení. Tom to má rozdělené: na osobní věci, kdy promlouvá zřejmě k nějaké slečně a většinou to nejsou veselá slova, na společenská témata, kdy samozřejmě vidí samé nepravosti a marné hledá smysl života, a o těchhle neveselostech pojednávají i zdánlivě hospodské odrhovačky. Obal je strohý, jen dvojlist obsahující texty a sestavu, na obrázek na přední straně navazuje obrázek na straně zadní; zatímco předek je takový depresivní, za "Fantomasem" je krajina poničená a šedá, vzadu to hýří barvami a "Fantomas" kráčí vstříc lepším zítřkům... i když v titulní skladbě to na žádné světlé zítřky nevypadá: "Přišel čas vysvětlit světu i tobě že tady žijeme ve strašný době..." Kdybych to měl krátce shrnout, tak řeknu, že jde o průměrnou nahrávku, která by punkovému ani folkovému publiku neměla ublížit, že v textech lze najít spoustu pravd a že se to poslouchá docela příjemně. A nejpříjemněji Za tou černou horou, kde se nachází pěkný chytlavý refrén, a kde Tomovi pomáhá se zpěvem slečna (nebo paní) Ivanka.
