Přežil zas další zbytečnej den 
u okna tahá z cigarety 
chtěl by být kde není ta dokonalá souhra stěn 
to jeho vězení 
jeho bachař stereotyp 

Poslušně v řadě až nakonec 
zbaví se pro vás zbytečnejch řečí 
už nikdy nechce chtít 
nemůže žít mimo svou klec 
vůbec se nediví když večer u jídla brečí 

Ref: Uvězněn právem za lhostejnost 
dle svýho přání na doživotí 
pomalu stárne v objetí stěn 
den za dnem za dnem 
V kleci je pánem - spokojenost 
život jen kape nic ho nenutí 
chce jenom přežít zas další den 
den za dnem za dnem 

Jen pár dnů svobody co chtěl by za to dát 
Prožít je pomalu a dalších se pak bát 
Nemít strach z lidí co všechno mohl by dokázat 
jenže se stydí svý vězení má vlasntě rád

Nebývá punk jako punk, 
něco je jen jako punk, 
kdo zná punk hned není punk, 
to ví asi každej punk. 

Kráčí punk poslouchá punk, 
příde k němu druhej punk, 
říká neni punk jak punk 
já sem totiž taky punk. 

Každej to svý, vo punku ví, 
a každej sám tomu po svym rozumí. 
Každej to svý, vo punku ví, 
tak nezlobte se když to neni libový. 

Číro na hlavě má punk, 
No no future křičí punk, 
pogo tančí každej punk, 
nikdy neumírá punk. 

Starej pankáč křičí punk, 
není už co bejval punk, 
dneska už to neni punk, 
sakra vždyť to bejval punk.

My to nacvičíme, všechny přeskočíme 

Ten kdo neskáče, prej není Čech!
Vozíčkář pláče, takovej pech.
Tenhleten zákon, fakt není fér.
Jak k tomu přijde beznohej?

Občanku vrací, kdo neskočí.
Když odevzdávám, tak se otočím.
Úředník na mě si zakřičí,
že sem teď cizí! Pak odskočí…

Kdo neskáče, (e-o) ten není, ten není!

Vlastenci nejsme, a taky proč?
Když tě to sere, vzteky si skoč!
Na světě blbců, jsou tisíce.
V Čechách jich žije snad nejvíce.

My to nacvičíme, všechny přeskočíme 
My to nacvičíme, všechny přeskočíme

Dopíjí láhev vod vína 
Sedí tu po tmě vzpomíná 
Šašek směšnej klaun 
Ne nikdy nebyl milován 
Zažil víc než dospělí 
A pak už z rady od ženy 

Každej se na něj usmíval 
On sebe nemoh přinutit 
Šašek směšnej klaun 
Smích celej život předstíral 
On neměl život jako vy 
On už se směšnej narodil 

Tak šašek na jevišti stál 
a lidem pro který měl hrát 
začal svůj osud vyčítat 
a čím víc kal a nadával 
v publiku každej smíchy řval 
pak celej sál zatleskal 

Pak šašek na jevišti stál 
a lidem pro který měl hrát 
začal svůj osud vyčítat 
a čím víc kal a nadával 
v publiku každej smíchy řval 
pak celej sál zatleskal 

Na prstech ruky spočítá 
kolikrát stálo za to žít 
Šašek směšnej klaun 
už nikdy nechce slyšet smích 

Motá se šašek městem pryč 
poslední veselej chtíč 

Tak šašek na jevišti stál 
a lidem pro který měl hrát 
začal svůj osud vyčítat 
a čím víc kal a nadával 
v publiku každej smíchy řval 
pak celej sál zatleskal 

Pak šašek na jevišti stál 
a lidem pro který měl hrát 
začal svůj osud vyčítat 
a čím víc kal a nadával 
v publiku každej smíchy řval 
pak celej sál zatleskal

Když slunce vyjde na obzor-se škrábe, 
Do práce vstává každej pilnej srábek. 
Oholit,kafe,cígo,povysrat. 
Povaleč se smíchem jde spát. 
Otcové vzteky rudí,otcové vzteky rudí. 
Zůstávaj v permanentní křeči.  

Tisíceré díky trochu zabolí 
ze spánku do tmy se usmívám, 
čekám až strach až z tebe povolí, 
tu bolest už radši nevnímám. 

Rozsvítím světlo pak tě otočím, 
představím tě svým starým hodinám (po rodičích) 
a mrtvej pes na patník vymočí 
mí přání tobě k narozeninám. 

Tak si ho vem je tvůj, 
tvůj život mírnej nadprůměr vem si ho vem, 
tak jako já ten svůj 
s výhodou koupil na úvěr, vem si ho vem. 

Děkuji znovu to tak dobře zní 
smích na tváři už mě netlačí, 
v jediný větě nás uvězním 
jen vítězství mi dávno nestačí. 

Jsem ten kdo tvůj svět stvořil, 
ten svět co teďka proklínám. 
Tvý slzy mi život boří 
a já ho stavět už nestíhám.

Z koruny stromu mává vlakům na pozdrav, 
v očích má štěstí, když se někdo otočí. 
Rád by se stratil v světle, jít dálky prozkoumat, 
přestal se bát, na cestu vykročí. 

Až slunce za obzorem zmizí, 
krajina stínů ožívá. 
Všechno je najednou tak cizí 
a v dálce křik se ozívá. 
Ve smičkách se stále vrací 
dotek i jeho ozvěna. 
Nakonec jasný barvy ztrácí, 
kolem se převaluje tma. 

Rád by se ztratil, nehledal by cestu zpět, 
zazvonit na hranu, jít až na okraj. 
Možná by našel někde jiný, lepší svět, 
stejně by v něm zůstal zase sám. 

Až slunce za obzorem zmizí, 
krajina stínů ožívá. 
Všechno je najednou tak cizí 
a v dálce křik se ozívá. 

V mlze ohně, jak za dávných časů, 
vykřičí hvězdám poselství: NEMÁTE PRÁVO NA MOU SPÁSU, JÁ UŽ NECHCI DÁL TADY ŽÍT.

Začíná večírek ztracenejch existencí 
vstupné je neúspěch a posledních pět pencí, 
pro zvané bez domů, aut a krásných žen, 
pro ty co spolehlivě promarní každý den. 
Pro všechny, kdo bolestí se sklání 
pod křížem sebelitování. 

Čtou si navzájem ze svých prázdných knih, 
kam patří poznámky o životních úspěších, 
krafají o tom kde by kde by byli kdyby 
nebyly překážky, kdyby plnili sliby, 
jak rádi by pomohli umem svým, 
ale svět je furt proti nim. 

Seance pro všechny ztroskotance, 
jež život vybavil rancem 
plným smutku, závisti, ignorance, 
tuctovosti a marný šance, 
pro ty, co po nich neštěkne ani pes, 
koná se, koná se právě, právě dnes. 

Začíná večírek ztracenejch existencí 
a zábava je to na pytel 
začíná večírek ztracenejch existencí 
já jsem jeho král, jeho hostitel. 

Seance pro všechny ztroskotance, 
jež život vybavil rancem 
plným smutku, závisti, ignorance, 
tuctovosti a marný šance, 
pro ty, co po nich neštěkne ani pes, 
koná se, koná se právě, právě dnes. 

Je naše spása,zachrání celou vlast, 
je rytíř světla neřádům zláme vaz, 
má pro ně provaz. 
Silnými slovy pomalu stlouká kříž 
(ty rány slyšíš), 
když začne kázat jestli mu uvěříš 
nebere v potaz, 
závidí krásu, žebrá ji od lidí, 
každýmu nalže, lže jak je solidní. 
Ovace bouří, 
zatrhne Bohu hříšnou toleranci 
(až nadejde čas) 
pozvednou pravou, falešní vlastenci 
a začnou bořit. 

Teď schovává svou tvář za lásku k vlasti 
pak kalendář zaznamená, 
že strhává ten lhář nás do propasti, 
ta svatozář je kradená. 

S úmyslem zničit buduje kolem mříž, 
svobodu bere rozumu na obtíž. 
Myšlenky špiní 
s výsměchem v tváři odpoví na dotaz 
(tak prosím vás), 
to už tu bylo a nesmí přijít zas, 
zastavte svini.

Ve jménu vlajky, vlasti a cti, 
ve jménu slepý víry povinnosti 
charakter tebe ocelí kovem, 
rukujou do boje hrdinové. 

Ve jménu vlastní pravdy a cizí lži 
chystají se svý životy položit. 
Otcové na ně s hrdostí zhlíží, 
ozdobí hřbitovi bílími kříži. 

Proč v žilách krev pění, nenávist zatíná pěst? 
Když válka výstřeli sténá, hrdostí pláče rodina. 
Jak se svět mění na konci, konci všech cest, 
zůstává smrt pořád stejná, když umírá "hrdina". 

Poslední blázen se najivně směje, 
v duchu se modlí za nepřítele. 
Vyčkávaj tiše budoucí vrazi, 
až si válka rozpustí vlasy. 

Jediný výstřel do ticha zařve a úsměv ztuhne, ztrácí se z tváře. 
Smrt se nasytí, když je co žrát, potom je pozdě, pozdě se ptát: 

Proč v žilách krev pění, nenávist zatíná pěst? 
Když válka výstřeli sténá, hrdostí pláče rodina. 
Jak se svět mění na konci, konci všech cest, 
zůstává smrt pořád stejná, když umírá "hrdina".