Opole a Zabrze (Polsko) - MOK, Wiatrak

21/02/2009 / Martin Nosek Do Polska jsme vyrazili znovu takřka po třech letech. Polské koncerty máme rádi, určité zázemí v Polsku taky, ovšem problém většinou nastává s termíny. Poláci totiž akce bookují tak měsíc dva před akcí a to mi už máme většinou plno. Tentokrát se podařilo dostat se na velmi vydařené tour kapely Farben Lehre, jehož součástí byla i vystoupení kapely Leniwiec, našich kamarádů, kteří si nás tak nějak vybrali :) Takže jsme hráli v sobotu a překvapivě v neděli, celkem daleko od nás, ale za to na velmi slušných akcích. Vyrazili jsme v sobotu v 10 ráno z Ústí v sestavě kapela + Tereska, která měla za úkol distro. Přes hranice jsme jeli v Náchodě, přejížděli jsme kolem 13:30 a ihned nás chytli policajti. Já ihned zjistil, že nemám řidičák a navíc jsme měli od srpna prošlou technickou, o čemž jsme se dozvěděli až později. Policajti naštěstí byli v pohodě, řekli akorát, aby řídil někdo jiný a to, že nemáme půl roku technickou, toho se ani nevšimli. Ovšem kdo měl řídit, když všichni kromě mě už byli s alkoholem v krvi. Jedinej, kdo nepil, byla Tereska. A tak poprvé v životě přesedlala z Toyoty Yaris na Ford Transit ještě navíc automat :) Byla to sranda, ale Tereska to zvládla a na vrcholcích Orlických hor jsme se opět přeměnili a já to dořídil do Opole. Tam jsme dojeli o něco později, než bylo v plánu, ovšem nazvučit jsme stihli v pohodě. Když dozvučili všichni, začalo se pouštět do klubu, kam nakonec dorazilo nějakých 360 platících lidí, což byla max povolená kapacita v tomto městském kulturáku. Zázemí i zvuk a světla vynikající, takže když jsme vlítli na podium, energie sršila ze všech a lidi reagovali výborně. Už byli nadržení na živou hudbu a tak od prvních tónů se pařilo, stage divingovalo a křičelo o songy. To nás moc potěšilo, takže nám produkce ještě dovolila přidat song a po 34 minutách jsme nechali prostor kapelce Leniwiec. My jsme se věnovali distru a poslouchali, ovšem bylo tak 19 hodin a my koncert měli za sebou a přemýšleli, zda-li nepojedem na hotel pěkně odpočívat. Nakonec jsme se rozhodli, že odfrčíme za libých tónů Farben Lehre. Ovšem Mucha z Leniwců nám na papír s adresou hotelu udělal chybu a tak naší ves Brezie to nenašlo a my jsme se pachtili nočním Polskem asi hodinu a půl, než jsme něco našli. Ovšem ani tehdy nebylo vyhráno, protože místo naší ubytovny jsme dojeli do milionářského hotelu, odkud nás slušne vykmitli. Takže jsme hledali dál a nakonec jsme hotel/ubytovnu našli přímo u obrovské elektrárny Opole. Byla šílená, ale my jsme měli celkem dobré zásoby pivka a vína, takže jsme pařili asi do 3 ráno. Dokonce když došlo víno, recepční nám jedno dala ze své sbírky :) Ráno příjemné, vstávali jsme asi v 11 po dobře prospalých 8 hodiných, takže příjemné. Každej dal sprchu, ovšem Majkl si napustil vanu, kterou když vypouštěl, vytekla takřka celá po pokojích :) No nevadí, hlavně že jsme pryč z hotelu a frčíme na oběd. Našli jsme bezkonkurenční restauraci, stylová slezská kuchyně, barmanky v krojích, prostě paráda. My jsme samozřejmě ihned šli do Bygosu, národního polského jídla. Pivo měli ovšem české, Rohozec. A bylo vynikající. Po jídle hurá do Zabrze, kde jsme měli být už v 15 hodin. V klubu Wiatrak jsme už hráli před lety, ovšem v malém sále, tentokrát ve velkém. Čekali jsme, popíjeli a zvučili. Zvuk byl v pohodě, ale asi 3x jsem zvukaře upozornil, aby něco udělal s odposlechama, ale bohužel nic neudělal a když jsme na to přišli regulérně před lidmi, všech 5 odposlechů vydávalo zvuky, které spíš připomínali chlév než cokoliv, co by mělo připomínat kytaru nebo zpěvy. Zvládli jsme to, bavili jsme se, ovšem zvukaře jsme poslali někam :) A jelikož jsme byli hotoví v 19 hodin, rozhodli jsme se pro noční návrat do Ústí nad Labem, což dělalo 550 km. Dali jsme to, ale vzhledem k tomu, že jsme 1) neměli technickou 2) sjeté zadní pneu 3) takřka nefunkční brzdy, trochu jsme se obávali. Navíc během našeho půlhodinového setu napadlo asi 5cm pěkně zajebaných sněhu, takže jsme nemohli vyjet ani od klubu. Na dálnici u města Chochlin jsme dostali smyk, v 80 km / h, vybalancoval jsem to přes 3 pruhy, ale dal sem to. To bylo důležité. Zastavil sem, abychom se trochu vzpamatovali z toho, že jsme před 10ti minutami mohli být skoro mrtví a frčeli jsme dál. Všichni byli rozhozeni, jen Míra konstatoval "já věděl, že to dáš, já jsem v poho". Míra ví a je to kamarád. Domů jsme dorazili v 1:30. Polsko super.