Album - U šílena nesersrny
HoubaNahráno a smícháno: od 25. 1. 2007 - 18. 2. 2007 ve studiu Ex-Avik Plzeň, zvuk a mix: mistr Pavel Brom, mixová supervize kytar: MSK, mastering: Přemek Haas (Studio PyHa)
Sestava: Majkl - zpěv, Martíček - basa/zpěv, Jikl - kytary/voc, Hrdla - bubny/voc
Tracklist U šílena nesersrny
Přežil zas další zbytečnej den
u okna tahá z cigarety
chtěl by být kde není ta dokonalá souhra stěn
to jeho vězení
jeho bachař stereotyp
Poslušně v řadě až nakonec
zbaví se pro vás zbytečnejch řečí
už nikdy nechce chtít
nemůže žít mimo svou klec
vůbec se nediví když večer u jídla brečí
Ref: Uvězněn právem za lhostejnost
dle svýho přání na doživotí
pomalu stárne v objetí stěn
den za dnem za dnem
V kleci je pánem - spokojenost
život jen kape nic ho nenutí
chce jenom přežít zas další den
den za dnem za dnem
Jen pár dnů svobody co chtěl by za to dát
Prožít je pomalu a dalších se pak bát
Nemít strach z lidí co všechno mohl by dokázat
jenže se stydí svý vězení má vlasntě rád
Nebývá punk jako punk,
něco je jen jako punk,
kdo zná punk hned není punk,
to ví asi každej punk.
Kráčí punk poslouchá punk,
příde k němu druhej punk,
říká neni punk jak punk
já sem totiž taky punk.
Každej to svý, vo punku ví,
a každej sám tomu po svym rozumí.
Každej to svý, vo punku ví,
tak nezlobte se když to neni libový.
Číro na hlavě má punk,
No no future křičí punk,
pogo tančí každej punk,
nikdy neumírá punk.
Starej pankáč křičí punk,
není už co bejval punk,
dneska už to neni punk,
sakra vždyť to bejval punk.
My to nacvičíme, všechny přeskočíme
Ten kdo neskáče, prej není Čech!
Vozíčkář pláče, takovej pech.
Tenhleten zákon, fakt není fér.
Jak k tomu přijde beznohej?
Občanku vrací, kdo neskočí.
Když odevzdávám, tak se otočím.
Úředník na mě si zakřičí,
že sem teď cizí! Pak odskočí…
Kdo neskáče, (e-o) ten není, ten není!
Vlastenci nejsme, a taky proč?
Když tě to sere, vzteky si skoč!
Na světě blbců, jsou tisíce.
V Čechách jich žije snad nejvíce.
My to nacvičíme, všechny přeskočíme
My to nacvičíme, všechny přeskočíme
i s tvojí zbytečnou rolí,
další revoluce krátká epizoda
chtěl by jsi pro ni krev prolít.
Zradim tě než napočítáš pět
řeknu ti to se někdy stává,
seru ti na celej tvůj svět
ve kterym existuje pravda.
Nemusíš se snažit o odpor
já dobře vím kolik síly máš,
přede mnou měj se na pozoru
pro mě jsi jen bezvýznamnej sráč.
Nikdy by tě nenapadlo
sám sobě do očí si lhát,
klidně se postav před zrcadlo
můžeš se naposledy smát.
Až budeš o pár let starší
pak zradíš svoje ideály
tak jako já a stovky dalších,
taky jsme se nejdřív smáli.
Dopíjí láhev vod vína
Sedí tu po tmě vzpomíná
Šašek směšnej klaun
Ne nikdy nebyl milován
Zažil víc než dospělí
A pak už z rady od ženy
Každej se na něj usmíval
On sebe nemoh přinutit
Šašek směšnej klaun
Smích celej život předstíral
On neměl život jako vy
On už se směšnej narodil
Tak šašek na jevišti stál
a lidem pro který měl hrát
začal svůj osud vyčítat
a čím víc kal a nadával
v publiku každej smíchy řval
pak celej sál zatleskal
Pak šašek na jevišti stál
a lidem pro který měl hrát
začal svůj osud vyčítat
a čím víc kal a nadával
v publiku každej smíchy řval
pak celej sál zatleskal
Na prstech ruky spočítá
kolikrát stálo za to žít
Šašek směšnej klaun
už nikdy nechce slyšet smích
Motá se šašek městem pryč
poslední veselej chtíč
Tak šašek na jevišti stál
a lidem pro který měl hrát
začal svůj osud vyčítat
a čím víc kal a nadával
v publiku každej smíchy řval
pak celej sál zatleskal
Pak šašek na jevišti stál
a lidem pro který měl hrát
začal svůj osud vyčítat
a čím víc kal a nadával
v publiku každej smíchy řval
pak celej sál zatleskal
Když slunce vyjde na obzor-se škrábe,
Do práce vstává každej pilnej srábek.
Oholit,kafe,cígo,povysrat.
Povaleč se smíchem jde spát.
Otcové vzteky rudí,otcové vzteky rudí.
Zůstávaj v permanentní křeči.
Nechápu,proč je prudí,nechápu,proč je prudí,
že sme ty povaleči,povaleči!
Když slunce nad hlavama lidem kráčí
ostatní nespí,jenže my sme sráči.
To denní světlo bolí do očí.
Dojdu se nejvýš vymočit.
Matky se ze sna budí,matky se ze sna budí,
a do polštáře tiše brečí.
Když slunce za obzor se schovat běží,
Otvírám oči,ale ještě ležim,
Prospal sem úspěšně zas další den,
Noc je nejkrásnější z žen.
Člověka život studí,člověka život studí,
od rána do noci jen klečí.
O práci nechám si zdát.,ze sna budu se smát.
A až půjdete spát,já snad dokážu vstát.
Tisíceré díky trochu zabolí
ze spánku do tmy se usmívám,
čekám až strach až z tebe povolí,
tu bolest už radši nevnímám.
Rozsvítím světlo pak tě otočím,
představím tě svým starým hodinám (po rodičích)
a mrtvej pes na patník vymočí
mí přání tobě k narozeninám.
Tak si ho vem je tvůj,
tvůj život mírnej nadprůměr vem si ho vem,
tak jako já ten svůj
s výhodou koupil na úvěr, vem si ho vem.
Děkuji znovu to tak dobře zní
smích na tváři už mě netlačí,
v jediný větě nás uvězním
jen vítězství mi dávno nestačí.
Jsem ten kdo tvůj svět stvořil,
ten svět co teďka proklínám.
Tvý slzy mi život boří
a já ho stavět už nestíhám.
Z koruny stromu mává vlakům na pozdrav,
v očích má štěstí, když se někdo otočí.
Rád by se stratil v světle, jít dálky prozkoumat,
přestal se bát, na cestu vykročí.
Až slunce za obzorem zmizí,
krajina stínů ožívá.
Všechno je najednou tak cizí
a v dálce křik se ozívá.
Ve smičkách se stále vrací
dotek i jeho ozvěna.
Nakonec jasný barvy ztrácí,
kolem se převaluje tma.
Rád by se ztratil, nehledal by cestu zpět,
zazvonit na hranu, jít až na okraj.
Možná by našel někde jiný, lepší svět,
stejně by v něm zůstal zase sám.
Až slunce za obzorem zmizí,
krajina stínů ožívá.
Všechno je najednou tak cizí
a v dálce křik se ozívá.
V mlze ohně, jak za dávných časů,
vykřičí hvězdám poselství: NEMÁTE PRÁVO NA MOU SPÁSU, JÁ UŽ NECHCI DÁL TADY ŽÍT.
Začíná večírek ztracenejch existencí
vstupné je neúspěch a posledních pět pencí,
pro zvané bez domů, aut a krásných žen,
pro ty co spolehlivě promarní každý den.
Pro všechny, kdo bolestí se sklání
pod křížem sebelitování.
Čtou si navzájem ze svých prázdných knih,
kam patří poznámky o životních úspěších,
krafají o tom kde by kde by byli kdyby
nebyly překážky, kdyby plnili sliby,
jak rádi by pomohli umem svým,
ale svět je furt proti nim.
Seance pro všechny ztroskotance,
jež život vybavil rancem
plným smutku, závisti, ignorance,
tuctovosti a marný šance,
pro ty, co po nich neštěkne ani pes,
koná se, koná se právě, právě dnes.
Začíná večírek ztracenejch existencí
a zábava je to na pytel
začíná večírek ztracenejch existencí
já jsem jeho král, jeho hostitel.
Seance pro všechny ztroskotance,
jež život vybavil rancem
plným smutku, závisti, ignorance,
tuctovosti a marný šance,
pro ty, co po nich neštěkne ani pes,
koná se, koná se právě, právě dnes.
Je naše spása,zachrání celou vlast,
je rytíř světla neřádům zláme vaz,
má pro ně provaz.
Silnými slovy pomalu stlouká kříž
(ty rány slyšíš),
když začne kázat jestli mu uvěříš
nebere v potaz,
závidí krásu, žebrá ji od lidí,
každýmu nalže, lže jak je solidní.
Ovace bouří,
zatrhne Bohu hříšnou toleranci
(až nadejde čas)
pozvednou pravou, falešní vlastenci
a začnou bořit.
Teď schovává svou tvář za lásku k vlasti
pak kalendář zaznamená,
že strhává ten lhář nás do propasti,
ta svatozář je kradená.
S úmyslem zničit buduje kolem mříž,
svobodu bere rozumu na obtíž.
Myšlenky špiní
s výsměchem v tváři odpoví na dotaz
(tak prosím vás),
to už tu bylo a nesmí přijít zas,
zastavte svini.
Ve jménu vlajky, vlasti a cti,
ve jménu slepý víry povinnosti
charakter tebe ocelí kovem,
rukujou do boje hrdinové.
Ve jménu vlastní pravdy a cizí lži
chystají se svý životy položit.
Otcové na ně s hrdostí zhlíží,
ozdobí hřbitovi bílími kříži.
Proč v žilách krev pění, nenávist zatíná pěst?
Když válka výstřeli sténá, hrdostí pláče rodina.
Jak se svět mění na konci, konci všech cest,
zůstává smrt pořád stejná, když umírá "hrdina".
Poslední blázen se najivně směje,
v duchu se modlí za nepřítele.
Vyčkávaj tiše budoucí vrazi,
až si válka rozpustí vlasy.
Jediný výstřel do ticha zařve a úsměv ztuhne, ztrácí se z tváře.
Smrt se nasytí, když je co žrát, potom je pozdě, pozdě se ptát:
Proč v žilách krev pění, nenávist zatíná pěst?
Když válka výstřeli sténá, hrdostí pláče rodina.
Jak se svět mění na konci, konci všech cest,
zůstává smrt pořád stejná, když umírá "hrdina".